Vážíš si své práce a času?
No jasně, teď si asi říkáš co to je za blbost, že je jasné, že ano. Tvůj čas a práce jsou velmi drahé. Pokud ano, tak si tohle určitě přečti.
Já si své práce totiž nevážím…
Klidně něco na čem jsem bůhvíjak dlouho pracoval hodím do koše.
Proč?
Projdem si spolu teď co se děje pokud si své práce a věcí, které vytvoříš hodně vážíš. Například když jsem začal vytvářet své první reklamy na Facebooku, tak jsem vytvořil asi tři verze, byl jsem na ně hrozně hrdý. A když se spustily tak nefungovaly špatně…
Byl jsem na vrcholu blaha…
Takže jsem ty reklamy pouštěl dál a dál aniž bych s nimi cokoliv dělal.
Asi normální že jo..
Vážím si své práce, udělal jsem něco co funguje tak to prostě budu takhle pouštět.
Po nějaké době (dost dlouhé mimochodem) jsem si ale řekl, no tak vyzkouším něco dalšího, začal jsem na tom opravdu pracovat a cenu reklamy jsem stlačil dalším zlepšováním během pár týdnů trojnásobně. Tím, že jsem si vážil své práce a pak jsem ji nafoukaně dál nezlepšoval a prostě si myslel, že je dobrá (výsledky špatné nebyly, ale jak jsem zjistil stejně mohly být lepší), jsem přišel o stovky tisíc.
Přišel jsem o stovky tisíc díky tomu, že jsem si vážil své práce a vpustil do rozhodování příliš mnoho emocí a očekávání…
Pokud se člověk na svou práci a věci fixuje a vytváří nějaká očekávání, tak prakticky vždycky skončí tak, že nenaplní svůj potenciál. Stejné chyby vidím dělat spoustu lidí, slyšel jsem o dost firmách co si myslely, že třeba mají hrozně blbé stránky, a tak zaplatily přes sto tisíc za nové stránky.
Stránky vypadaly skvěle, ale ve skutečnosti měly menší konverzi než ty předchozí. A spousta lidí takové stránky nechá běžet, protože jim prostě přijdou lepší a už za ně dali tolik peněz…
Je dobré se naučit k věcem co člověk vytvoří (a nebo si nechá vytvořit) přistupovat pokud možno naprosto bez emocí. Pokud něco funguje dobře a člověk je potom plný super emocí o tom jak se mu to povedlo a jaký je hrozný šéf, tak to skončí tak, že se přestane zlepšovat, když se to stalo mě, tak jsem přišel o stovky tisíc v ziscích. A nebo pokud se to vůbec nepovede tak je člověk tak zdrcený, že není schopný adekvátně analyzovat zda má cenu daný projekt zachraňovat a nebo ne.
Nedávno jsem začal spouštět a testovat přeloženou verzi našeho produktu o koních. A zatímco v ČR reklama měla míru prokliků přes 10%, tak po přeložení měla míru prokliků v angličtině 0,08% ano… nula celá nula osm procent. Nebylo to ani 0,1% v porovnání s českými 10%. Co jsem musel udělat bylo všechno bez mrknutí oka vyhodit a zkusit to znovu, bez ohledu na to, kolik práce mi vytvořit reklamu dalo. Když se mi reklamu podařilo vychytat, tak nastalo to samé se stránkou pro sběr kontaktů.
Česká pouze po přeložení do angličtiny pro anglické klienty zkrátka nefungovala. Na testovací várce se nepřihlásil jediný člověk. Tak jsem musel znovu jít a prostě vyhodit na čem jsem předtím pracoval…
Na internetu vidím spoustu lidí co se fakt snaží, potom vytvoří nějakou věc a jsou na ni tak hrdí, že ani nezjistí jak vlastně funguje. V životě by ji nevyhodili. Někdy ji nechtějí vyhodit ani potom co zjistí, že vlastně tak dobře nefunguje…
Po příhodě s reklamou, kdy jsem si uvědomil o kolik peněz jsem přišel, jsem si řekl, že se zkrátka musím úplně odprostit od své práce a přistupovat k ní s nulovými emocemi. Něco vytvořím, potom to otestuji, pokud to funguje tak to začnu bez ohledu na to jak je to dobré zlepšovat. Pokud to nefunguje, tak to hodím do koše.
Emoce se při takovémhle rozhodování vždy pletou do cesty a brání člověku najít to správné rozhodnutí. Takže ano, své práce si nevážím, pokud nefunguje klidně ji hodím do koše, a pokud funguje tak ji stejně jdu zlepšovat…
